Udržení vody v krajině

Jak jste si jistě všimli, Evropa se poslední dobou potýká s problémem střídání sucha a přívalových dešťů. Povodně jsou u nás v poslední době velmi časté a mnohem mohutnější, než bývaly. Souvisí to s množstvím opatření, ke kterým jsme se v minulosti upnuli – například narovnávání toků, odvodňování mokřadů a bažin, ale také odstraňování porostů. To má způsobuje, že se voda v krajině nezadržuje, ale odtéká do kanalizací. Anebo si to uhání po zorané půdě a odnáší ornici do toků, které se zanášejí, a při povodních zvyšují hladinu.

Když se narovná vodní tok (řeka, potok, bystřina), dojde k tomu, že voda nabírá sílu. Pokud řeka nemeandruje, proud vody se nemůže nikde hromadit, nezpomalí se a ve městech a sídlech napáchá více škody než užitku. Dnes je snaha tyto toky znovu revitalizovat – tedy navrátit jim život. Z betonových koryt se zpátky vytvářejí koryta přírodní, která se v krajině vlní a mají možnost rozlít se do okolí, kde nárazová záplava nevadí, protože nikomu nevytopí dům a přebytečnou vodu využije krajina. Do toho ale vstupuje problém majetkový. Představte si, že máte pozemek, který sousedí s takovým dříve narovnaným tokem. Pak někdo přijde a řekne vám, že proto, aby nevznikaly takové silné povodně, je potřeba tento vodní tok znovu zvlnit a dát mu šanci se rozlít po krajině. To by znamenalo udělat meandr na vašem pozemku nebo dokonce vytvořit opatření, které dovolí řece se na tento pozemek rozlít. A co když na pozemku máte třeba úrodu a pozemek vám přináší prospěch? Určitě byste chtěli, aby se tento zásah provedl až dál po proudu, tedy aby se vás to netýkalo. A jak jistě správně tušíte, majitel sousedního pozemku také nechce, aby se to dělo na jeho půdě. Proto nám zbývá možnost tyto zásahy dělat jen na pozemcích veřejných, státních apod. Voda ovšem nabírá rychlost, sílu, mohutnost a nakupí se.

Dalším problémem je neekologičnost našeho zemědělství. Všimli jste si, jak často jsou pole holá od sklizně až do jara? A jaké obrovské plochy to jsou? Přemýšleli jste někdy, jaký dopad má taková masa nechráněné půdy na krajinu? Teď si představte, jak na takové holé pole zapůsobí přívalový déšť po dlouhém období sucha. Jistě jste někdy utírali rozlité pití suchým hadrem a všimli si, jak špatně saje. Mnohem lépe saje hadr vlhký - a tak je to přesně i se suchou půdou. Na vyprahlou půdu dopadají obrovské kapky deště, které jsou těžké. Nejen, že se voda do půdy velmi špatně vsakuje, ale veliké kapky ji tak narušují, že odnášejí částečky této úrodné půdy a odtékají i s vodou do okolí – na silnice, do potoků, pryč z polí. Protože pole nemá v této chvíli šanci se nasytit vodou (déšť je příliš agresivní), voda zde nezůstává. Dovedeme si představit, jaká je to ohromná plocha.

Kdybychom dbali na ekologičtější zacházení se zemědělskou krajinou, nemuseli bychom se tolik potýkat s vodní ani větrnou erozí. A co by mohlo pomoci? Jedním z takových řešení je vysadit v polích remízky, kde se schová zvěř, zabydlí se ptáci i hmyz, ale také se zde udrží voda, kterou si rostliny zachytí. Zachycená voda na tomto místě vytvoří takzvané „mikroklima“. Vzduch v okolí je více nasycený vodní kondenzací, což sníží teplotu a dovolí rostlinám chránit půdu před vysušováním.

Problém ale není jen v zemědělské krajině, ale také ve městech. Kam vůbec jde dešťová voda ve městě? Ano, rovnou do kanálu. A trávníky na zahrádkách a kolem silnic jsou mezitím vyprahlé, protože jsou nakrátko sečené a voda se z nich rychle vypaří. To je podobné jako s dlouhými vlasy. Když si umyjete hlavu, nějakou dobu trvá, než vlasy přirozeně uschnou - a čím jsou delší a hustší, tím je tento proces pomalejší.

Do asfaltu se voda špatně vsákne, zato do plochy zeleně velmi snadno. Bohužel se silnice, chodníky a jiné zpevněné plochy staví tak, aby měly určitý spád a odvedly vodu do bodu, kde se ale nachází kanál. Ten vodu zhltne a už míří do potrubí kanalizace. Vezměme si, jakou plochu zaujímají střechy budov. Kolik zde naprší vody? A kam se tato voda ztratí? Okapem je svedena do dešťové kanalizace a míří do potoka. Touto vodou bychom mohli nejen bez problému zalévat své zahrádky, ale také třeba splachovat záchod. Myslím si, že i z ekonomického hlediska je to zajímavé.

Zadržovat vodu ve městě je stejně důležité jako v krajině. Zpevněné plochy odrážejí sluneční záření, přehřívají se a nemají žádný výpar, který by ochladil okolí. Přitom nejekonomičtějším řešením (místo zakoupení klimatizací a jejich využívání na plný výkon) je zas zeleň. Už dnes mnoho firem i soukromníků využívá funkčnost zelených střech, které velmi dobře izolují teplotu – v zimním období se může topit méně, v létě je v budově chladněji.

Tento princip se dá využít i ve veřejném prostoru. Ulice se zaplní alejemi, místo betonových ploch se vysází zeleň, a voda se má rázem kde zadržet. Snadněji se čistí vzduch od prachu a emisí, které se usazují na listech rostlin. Vodou jsou pak smývány do půdy, kde je udrží travnatý porost, aby se nevracely zpět do ovzduší.

Jistě jste si všimli, že tento článek klade velký důraz na zeleň v krajině a její rozvoj. Obhajuji zde rozvoj zeleně pouze ze dvou důvodů, což je pozitivní dopad na mikroklima a udržení vody v krajině. Oba důvody spolu úzce souvisí – i když ve skutečnosti existuje mnohem více benefitů rozvíjení veřejné zeleně (třeba se k tomu dostanu v jiných článcích). S touto myšlenkou bychom v Kolovratech chtěli zeleň rozvíjet: revitalizovat mlýnský náhon a tím snad i podpořit obnovu zdejších mokřadů, které jsou již chráněné zákonem. Dále chceme vysázet remízky a zeleň kolem nově vznikajícího okruhu, ale i jinak se podílet na rozvoji zeleně.

Olga Vepřeková