Rozhovor s Pavlem Bednářem

Jádro občanského sdružení Naše Kolovraty vzniklo z Hnutí na podporu ředitele Pavla Bednáře. Je proto logické, že první rozhovor našeho občasníku bude věnovaný jeho osobě. (Rozhovor pro první číslo občasníku občanského sdružení Naše Kolovraty.)

Pavel Bednář působí v současné době jako ředitel 1. základní školy v Říčanech a bydlí tamtéž. Do Kolovrat přesto jezdí poměrně často. Strávil v nich dlouhá léta – jako ředitel základní školy i jako jejich obyvatel.

Zeptali jsme se ho: Jak se vám dnes daří a jak na léta strávená v Kolovratech vzpomínáte?

A on nám odpověděl dopisem:

„Dobrý den přátelé a příznivci z Kolovrat,

rád Vám odpovím na otázky, které jste mně položili už proto, že mě velmi těší, že se s mnohými z Vás nadále stýkám a že na sebe v dobrém vzpomínáme.

Mám se dobře, práce mě baví, potkal jsem nové lidi z oboru, kteří mají podobné názory na řešení problematiky ve školství jako já. Pokračuji ve velmi podobné práci pouze na jiném působišti. Říkám velmi podobné, protože nějaké rozdíly tu přeci jen jsou. Škola je mnohem větší, počet žáků a zaměstnanců téměř dvojnásobný. Na velkou část administrativy mám dvě zástupkyně, na účetní a finanční operace hospodářku. Mohu se tak věnovat věcem pro chod školy podstatným.

Vlastně by se dalo říci, že jsem nastoupil do dobře rozjetého vlaku, jen tu a tam vychytávám drobné problémy během jízdy. Velmi často spolupracuji se školským odborem, místostarostkou, ostatními řediteli, zkrátka je to tady dost akční.

Starosta města uvolnil z rozpočtu slušnou částku na sportovní, umělecké a vědomostní soutěže mezi říčanskými základními školami, a tak probíhá pravidelné setkávání dětí i kantorů i v rámci těchto aktivit. Každý den přináší něco nového, je to pestré, někdy s adrenalinem, jindy bez. Byl jsem i na lyžařském kurzu v Janských Lázních a světe div se, poprvé jsem se na kurzu vyspal o poledním klidu. Sedmáci mně překvapili svým přístupem, disciplínou a vůbec celkovým projevem.

Učím své oblíbené předměty – přírodovědu - geologii, občanskou výchovu a hudební výchovu v obou 9. ročnících. Nedávno jsem se synem připravil digitální učební materiál ze sopečné činnosti a teď právě ověřuji a dolaďuji. Byl to pro mě velký skok z pátého ročníku do devátého, ale nebylo to srovnatelné se skokem od maturantů na první stupeň, který jsem absolvoval při nástupu do Kolovrat. Po počátečním oťukávání myslím, že většina deváťáků pochopila, kam směřuji a co chci předat…

Bylo to krásných jedenáct let. Dnes s odstupem času nahlížím na „ kolovratskou etapu“ jako na dosti podstatnou část mého osobního i profesního života. Často si vzpomenu na začátky, na období „ zlaté nevědomosti “, kdy jsem si všechno řešil sám, většinou intuitivně, a také vzpomenu na závěr, na dobu, kdy jsem si řekl, že bych si konečně po těch jedenácti letech zasloužil trochu odfrknout. Že to bude tak osudové „ odfrknutí “, by mě ani ve snu nenapadlo.

Při své každodenní cestě na nádraží potkávám bývalé kolovratské žáky a žačky, dnes studenty říčanských gymnázií nebo II. stupně říčanských základních škol. Nikdy nezapomeneme při pozdravu na úsměv, ještě nás cosi spojuje. Poslední dobou mě potěšil zájem z řad kolovratských rodičů umístit děti na II. stupeň I. ZŠ Říčany, ať už do třídy s rozšířenou výukou matematiky či do běžné třídy.

Jednou jsem v Učitelských novinách četl článek, ve kterém padl názor, že ředitel školy je rukojmím zřizovatele. Musím konstatovat, že v mnohých případech tomu tak je. Pokud zřizovatel nepovažuje ředitele školy za partnera k jednání, jeho názory opovrhuje, pak je situace v obci z hlediska školství neřešitelná. Pokud se k tomu přidají i politické ambice různých zájmových skupin, pak je ještě hůře a už vůbec to nesouvisí se vzděláváním. Ředitel nemůže být ani solitér ani loutka.

Vzpomínám si, jak několikrát starosta Kolovrat pronesl, že nejsem dobrý manažer. Vůbec mě to nemrzí, jsem rád, že manažerem nejsem. Alespoň ne takovým, jako jsou zastupitelé v Kolovratech, kteří jsou tak dobří, že si mohou dovolit ukončit v obecním bytě smlouvu s nájemníkem a po dobu delší osmi měsíců nechat byt ležet a přicházet měsíčně o nájemné kolem sedmi tisíc.

Přátelé, kdo mě déle znáte, víte, že jsem spíše konzervativní a pokud přistoupím ke změně, tak ji připravuji dlouho, aby dopady do okolí byly únosné. Někdy se ale situace vyvíjí tak překotně a nepříjemně, že je třeba zareagovat radikálně a rychle. To se mně přesně přihodilo, je to ohromná zkušenost a především pro mě dobré znamení, že jsem něčeho takového vůbec schopen.

Vy na rozdíl ode mne máte více času, jste mladší a schopnější (spolupracovat s Vámi byla pro mne čest a požitek), směřujete k něčemu, co má hluboký společenský význam ….

Zkrátka vím, že se Vám to podaří. Díky, ani nevíte, jaká jste pro mě inspirace…

Dne 4. 4. 2013 S pozdravem Pavel Bednář