V nejdelší den tohoto roku, v sobotu 21. června, jsme se sešli kolem fontány v kolovratském atriu, abychom společně oslavili slunovrat a patřičně k té oslavě vyzdobili fontánu. Kromě několika členů spolku Naše Kolovraty, kteří akci pořádali, se tu sešlo na třicet účastníků – malých, menších i nejmenších dětí doprovázených obvykle svými rodiči, dědečky nebo babičkami. Po přivítání se děti chopily barevných kříd a pustily se do veselého kreslení; a protože tématem obrázků bylo jaro, léto, podzim a zima, ve chvilce kolem cákajícího vodotrysku vznikl pestrobarevný koloběh ročních dob.
Když už měly mnohé děti své dílo dokončené, přišla chvíle pro společnou písničku. V širokém kruhu okolo fontány jsme se všichni – včetně rodičů a prarodičů – chytili za ruce a společně zazpívali několik slok dobře známé písničky Voda, voděnka od Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. I v dřívějších dobách patřilo k tradiční oslavě slunovratu takto zpěvem pozdravit životodárnou vodu; byť se tehdy zpívaly jiné písně, pocit bezprostřední radosti a sounáležitosti asi lidé prožívali podobně tenkrát, jako my kolem fontány.
Při následném povídání o ročních obdobích se jeden z přítomných dědečků ochotně ujal role Slunce a se zářícím úsměvem se nechal obíhat Zeměkoulí, kterou představoval točící se glóbus. Výklad o pohybu vesmírných těles a působení kosmických sil byl samozřejmě přizpůsoben věku zúčastněných. Děti se dozvěděly, že teď je jaro a po obědě začne léto; že je dnes nejdelší den v roce, Slunce zapadá nejpozději a že by si to mohly ověřit, kdyby tak dlouho vydržely vzhůru.
Všichni malí kreslíři dostali malou dobrotu na posilněnou a nakonec jsme ještě fotograficky zdokumentovali společné dílo – obrázky květin, stromů, zvířat, hmyzu, nejrůznějších domečků, sněhuláků, ale i skákacích panáků, nápisů, piškvorek, hasičů, vrtulníku či dovolené u moře. Pro opozdilce a náhodné kolemjdoucí jsme na místě nechali krabičku kříd, aby se mohli k dílu připojit.
Letošní oslava slunovratu byla naplněna milou atmosférou a všemi barvami dětské fantazie. Věřím, že se budeme moci za rok sejít znovu a třeba se nám podaří najít zajímavý program i pro další věkové kategorie.
Alena Kopřiva Chadová a Matouš Vlčinský